Jedním z typických míst ležících na pahorku vedle proslulého zdejšího místa Na Vinici je stavba připomínající slavné Castello di Miramare. Italský zámek nechal v letech 1856-1860 vystavět rakouský arcivévoda Maxmilián se záměrem vytvořit klidné zázemí pro svoji rodinu. Najdeme ho na skalnaté zátoce Grignano asi sedm kilometrů od Terstu, dnes je tu umístěno muzeum. Nás ale zajímá jeho poněkud mladší nevlastní bratříček, který se pyšně vypíná v ulicích desátého pražského obvodu. Nese téměř stejné jméno, ale jeho osudy mají daleko dramatičtější průběh. Stavba tehdy ještě nikoli pražského Miramare nad původními Starými Strašnicemi se oproti svému vzoru opozdila o necelých padesát let. Na přelomu 19. a 20. století pojal místní kadeřník Jan Švec záměr vybudovat na malém návrší obce Strašnic, k Praze tehdy ještě nepřipojené, komplex podobný italskému zámku, jehož podoba se nesla v duchu tudorovské novogotiky. Původně mělo jít o honosný hotel, jenže místo vzletných pokojů s jemně táflovaným nábytkem a velkého plesového sálu se tu provozovala činnost daleko prozaičtější a méně ušlechtilá – vzhledem k velkému rozmachu Strašnic na počátku 20. století (připojeny k Praze v roce 1922) a přítomnosti vojenských posádek se Miramare stal hotelem s přídomkem hodinový, sloužící téměř výhradně nositelům zbraní a uniforem. Aby příslušnost k nejstaršímu řemeslu nebyla tak okatá, byla na jižním svahu pod hotelem zřízena zahradní a výletní restaurace. Od třicátých let začal význam hotelu postupně upadat. Po přečkaném válečném požáru se náhle nevědělo, co s Miramare počít. Miramare tak nějakou dobu sloužilo jako skladiště, v sedmdesátých letech zde sídlil Národní výbor pro Prahu 10 (tedy některé jeho odbory) a když tato instituce zamířila do nového komplexu tehdy nesoucího jméno Vlasta na bývalé třídě SNB (dnes Vršovické), ve zdech Miramare našlo útočiště SOU nábytkářské. Dnes zde má zlíchovská Střední škola umělecká a řemeslná prostory pro teoretickou výuku.