U smluv na dobu neurčitou lze zvýšit nájemné tak, aby se rovnalo výši obvyklého nájemného v okolí v daném období. Pokud tedy je nájemné stanoveno nižší než u srovnatelných bytů v dané lokalitě, může pronajímatel jednou za rok navrhnout zvýšení. Návrh musí mít písemnou podobu a navýšení nesmí překročit 20 procent za poslední tři roky. Pronajímatel musí prokázat, že v dané lokalitě je běžné vyšší nájemné. To musí doložit buď znaleckým posudkem, nebo například minimálně třemi nájemními smlouvami z jiných domů v okolí. Jestliže nájemce do dvou měsíců neodsouhlasí jeho návrh, může se pronajímatel do dalších tří měsíců domáhat zvýšení u soudu.
Pronajímatel může také zvýšit nájemné, pokud byly v bytě, resp. v domě, provedeny stavební úpravy, které trvale zvýšily užitnou hodnotu bytu, podmínky bydlení v domě nebo byly provedeny za účelem úspory energie a vody. Nájemné může být zvýšeno až o 10 % účelně vynaložených nákladů.
Někteří pronajímatelé sjednávají nájemní smlouvy na dobu určitou, a to na krátkou dobu jednoho či dvou let. V tomto případě mají volné ruce, protože limity pro zvýšení nájemného platí pouze u smluv na dobu neurčitou. A tak pokud má nájemce zájem pokračovat v nájmu, musí při sjednání nové nájemní smlouvy akceptovat jakékoli zvýšení. Pokud nebude souhlasit, nájem skončí uplynutím doby, na kterou byla smlouva sjednána.
V nájemní smlouvě bývá často zvyšování nájemného upraveno tzv. inflační doložkou. Toto ustanovení uvádí, že nájemné se zvyšuje podle míry inflace. Je však třeba mít k tomu smluvně zakotveny další údaje. Prvním z nich je, kterou konkrétní inflací se bude navyšování nájmu řídit. Většinou se míra inflace vyjadřuje pomocí indexu spotřebitelských cen, který zveřejňuje Český statistický úřad. Ale mohou to být i jiné ukazatele, proto je třeba je ve smlouvě přesně stanovit. Dále je třeba určit datum, ke kterému se nájemné bude zvyšovat.